Škola v přírodě

Zhruba před týdnem jsme se vrátili ze školy v přírodě, a tak je čas si zavzpomínat na všechna dobrodružství, která jsme tam zažili.

Pondělí

Vyrazili jsme od školy busem v pondělí ráno a poté, co se náš dopravní prostředek promotal Prahou a prořítil po dálnici na Mělník, jsme jeli krásnou silnicí na Českou Lípu. V severočeském městě jsme na chvíli zastavili u benzínové stanice. Potom už jsme po opuštěně silnici mezi vrcholy Lužických hor dojeli do Rumburka.

5.A se společně s 5.B ubytovala v části hotelu zvané penzion. Nabízela všechen potřebný komfort a z pokojů se dalo vydat rovnou do okolí. Areál hotelu celkově nabídl spoustu možností vyžití na rozsáhlé travnaté ploše. V restauraci se děti mohly dát modrou ledovou tříšť nebo nanuk. Po chvíli odpočinku se děti seznámily s Vendi, která je se mnou mělo po dobu zájezdu na starost. 

Abychom si zkrátili čekání na večeři, vydali jsme se na krátký výlet. Cestou jsme se na chvíli zastavili a hráli v lese na schovávanou. To některé z dětí unavilo, takže se jim ani nechtělo na zamýšlený cíl výletu - vrchol Dymníku. Na rozhlednu jsem došel s pěticí vytrvalých, kteří toho rozhodně nelitovali. Vrátili jsme se právě na večeři. Podával se rozstřelený ptáček.

Večerka byla v devět. Ale pátáci nemohli spát. Že prý někdo chodí kolem. Až do pátku se mi nepodařilo jim vysvětlit, že to byli lidé z hotelu, kteří hlídali areál.

Úterý

V úterý nás čekal první celodenní výlet. Věděli jsme, že bude pršet, přesto jsem se rozhodl vyrazit. Déšť nás dostihl asi po hodině cesty. Nejprve jsme se pokusili ho přečkat na zahrádce penzionu, na který jsme narazili cestou. Déšť nepřestával, svačiny už byly snědené, a tak jsem zavelel k odchodu. Cesta byla s každým krokem krásnější a krásnější a nikde nikdo. Nakonec jsme došli až do Kyjovského údolí v Českém Švýcarsku, kde konečně přestalo pršet. Bylo skvělé mít toto turisty oblíbené místo jenom pro sebe a šplhat po prudkých schodech mezi pískovci.

V Kyjově jsme potom dlouho čekali na autobus. Když konečně dorazil, všichni měli velkou radost. Bohužel jsme přestupovali na zastávce, kde to bylo celé rozkopané a ujel nám druhý autobus. Došli jsme do centra obce, kde se děti občerstvily v krámě a chvíli si pohrály na dětském hřišti v parku u místní základní školy. Všem to zlepšilo náladu. Přesto měli radost, když konečně dorazil další autobus. Ten už nás vzal nedaleko našeho ubytování.

K večeři bylo maso v hnědé omáčce a po večeři celkem volná aktivita mimo pokoje. Někdo si házel talířem a já s Ondrou a Danem jsme hráli země město. Děti dnes usnuly brzo, hlídačů už se tolik nebáli.

Středa

Ve středu jsme hned po snídani vyrazili spolu s dalšími třídami na vlak. Ve vlaku se naše cesty rozdělily. 3.B a 5.B vystoupily hned v Krásné Lípě a my jsme pokračovali do Jedlové. Vzhledem k tomu, že některé děti byly po předchozím výletě unavené, výstup na samotnou Jedlovou jsem odvolal. Vydali jsme se po vrstevnici směrem k Chřibské. S většinou dětí jsme zhruba v půlce cesty udělali odbočku na úžasně kamenitý vrchol Malého Stožce.
Náš cíl bylo koupaliště. Začalo docela pražit sluníčko, a tak se už všichni těšili. Jaké bylo zklamání, když jsme zjistili, že sezóna ještě nezačala. Koupaliště mělo zavřeno. Náladu snad zase trochu spravila možnost dát si zmrzlinu (nebo rohlík) na náměstí.

Do areálu hotelu jsme se vrátili na pozdní oběd. Čekaly na nás zapečené těstoviny. Po asi hodinovém odpočinku si děti vzala na starosti Vendi, aby si zahráli pár venkovních her. Pak už zase byla večeře.

Čtvrtek

Ve čtvrtek páťáci vyrazili do Rumburka. Cestou do centra jsme zastavili ve skateparku, kde se všichni náramně bavili klouzáním po rampě. Pak jsme šli do muzea, u něhož byl strom plný havranů. Nečekaně jsme dostali k návštěvě také výklad a děti se tak dozvěděly něco o slavných místních rodácích, tradici betlému a průmyslové minulosti kraje. Potom měly děti rozchod, ale za chvíli jsem je skoro všechny našel u kebabu. Na ubytování jsme se vrátili právě včas na oběd.

Po poledním klidu proběhl orientační běh, kterého se účastnily všechny děti. Po běhu zbývalo ještě dost času do večeře, a tak jsme hráli mölkky, tradiční finskou házecí hru. K večeři byla svíčková.

Poslední večer na škole v přírodě završilo promítání filmu Barbie v pokoji kluků, před kterým se podávala pizza. Kvůli technickému zádrhelu skončilo až po desáté hodině. To už se dětem únavou zavírala oči.

Ale to ještě nebyl konec. Sotva páťáci a páťačky usnuli, už je budila slečna Kateřina na stezku odvahy.

Pátek

V pátek už nás čekalo jenom balení a dlouhé čekání na odjezd. Ten se ještě zkomplikoval tím, že autobus měl menší karambol a my museli čekat na nový. Po hodinách na cestě se už všichni přivítali s rodiči.